středa 1. října 2014

Jdeme na to! (květen 2014)

Otisky zubů nejsou nijak bolestivé, jde jen o to pořádně se zakousnout do hmoty, kterou vám lékařka přiloží na horní a poté dolní zuby.
Od otisků po nasazení separačních gumiček uběhly 3 měsíce. Bylo to pro mne hodně náročné období, čekala jsem na posudek z bakalářské práce, měla poslední zkouškové období a přede mnou byly státnice, takže jen stres, stres, stres. 
Separační gumičky vypadají přesně jako na obrázku, akorát jsem je měla na horních zubech. Jejich účel je jasný - udělat mezeru mezi zuby k nasazení rovnátek. 


Jejich nasazení mě nebolelo, pouze jsem cítila "tlak" a překvapivě mě po celou dobu zuby vůbec nebolely. Byla jsem poučena, že pokud gumička vypadne, mám ji vyplivnout a být klidná, protože to znamená, že už je mezi zuby dost místa. Žádná mi nevypadla, ale i tak jsem tam měla místa dost, takže mi 30.května byla nasazena rovnátka. Nasazení bylo chvílemi trochu nepříjemné, lepení zámečků jsem necítila vůbec, protahování drátků trochu tahalo, ale jinak v pohodě. 
Nasazená klasických rovnátek stálo 6 200,- Kč/čelist, keramická rovnátka byla o tři tisíce dražší. 
Dostala jsem speciální kartáček na rovnátka, vosk, objednala se na utažení po 4 týdnech a šla domů. Moje první cesta ale vedla na záchod k zrcadlu. První pocit? Hrůza! Rovnátka mi přišla příliš velká a navíc z dálky vypadala jako že mám zkažené zuby. Když jsem šla po městě domů, měla jsem pocit, že na mě každý civí a říká si něco ve smyslu - ta holka vypadá fakt děsně. :D I když je teď mám už čtvrtý měsíc, pořád jsem se je nenaučila mít ráda, asi nejsem jako jiné holky, které je zbožňují a ,,nejraději by je nikdy nesundaly". Já klidně a hned, ale pokud chci mít rovné zuby, musím vydržet.
Poučena o bolesti prvních dní, jsem nakoupila spoustu jogurtů a šla spát. Nejhorší byly první dva dny. Byla jsem hladová, nevyspalá, zuby mě bolely hodně, ale pořád to bylo lepší než po vytržení osmiček. Možná vás zklamu, ale žádné doporučené rady mi na bolest nepomohly. Hodně jsem odpočívala, snažila se spát a masírovala si zuby a dásně kartáčkem. Zhruba po pěti dnech už jsem mohla kousat docela normálně a začít si zvykat na cizí věc v puse. :)
Ještě jsem zapomněla - pokud nechcete mít rozřezaný jazyk a tváře jako já, naneste si vosk na zadní zámeček okamžitě, jinak budete hodně trpět. Ty nepříjemnosti ale určitě budou stát za to.

Fotka v den po nasazení. Omlouvám se za kvalitu. Fotka je focená selfie editorem, proto vypadá křivá půlka zubů jako levá, ale je pravá :))


První kroky (únor 2014)

Poté, co jsem se pevně rozhodla srovnat si zuby a nenechávat se konejšit okolím, větami, které mi byly neskutečně otravné (Vždyť přece nemáš křivé zuby! Co by jiní dali za to, aby měli zuby jako ty! Máš sice trochu křivé zuby, ale je to roztomilé, a mamčina nejoblíbenější věta - ten, kdo tě má opravdu rád, tak i s tvými zuby), jsem se rozhodla vyhledat ortodoncii a hlavně lékařku/lékaře, kteří mají dobré výsledky. Nakonec jsem se rozhodla pro zubní centrum Esthes. Rozhodování mi dost ulehčilo okolí a spokojené recenze. Z dvou lékařek jsem si nakonec vybrala paní doktorku Lhotskou, objednala se a čekala.

Výběr lékaře bych nepodceňovala. Ze své zkušenosti vím, že někteří mohou léčbu ukončit zbytečně brzy nebo naopak léčbu zbytečně protahují a výsledek nemusí být takový, jaký očekáváte. Je lepší si dát načas, pořádně vybírat. Na jedné diskuzi jsem se dočetla, že jedna slečna trpěla s rovnátky 4 roky, po konzultaci s jiným ortodontistou zjistila, že doktor léčbu zbytečně protahoval kvůli svému výdělku. 

První dojem z prostředí byl super, následoval rentgen a konzultace s lékařkou a pocit uspokojení, když jsem konečně slyšela, že mám celou pravou stranu horních zubů křivou, dokonce tak, že mi nesedí skus a bude nutné vytrhnout osmičky z obou stran. Sdělení, že mě fixní rovnátka neminou, mě nepřekvapilo. 

Před nasazením rovnátek.


Trhání osmiček

To byla asi ta nejhorší část ze všeho. Samotné trhání nebolelo, protože jsem měla umrtvenou celou vrchní dáseň, ale to, co přišlo potom, jsem nemohla ani při nejlepší snaze vydržet. Neuvěřitelně jsem natekla, vypadala jsem jako křeček a nemohla jíst, mluvit a špatně jsem spala. Hodně mi pomohl Aulin, který mi předepsal lékař. Nic jsem neplatila, objednala mě sestřička a já si pouze zavolala na potvrzení termínu. V ordinaci mě strašili dlouhou čekací lhůtou (několik měsíců), ale pan doktor byl neuvěřitelně milý a na trhaní jsem šla za 14 dnů.
 Asi po 3 dnech mi otok ustoupil, ale bohužel jsem do rány na pravé straně chytla infekci, takže jsem otekla znovu a trpěla dalších cca 14 dní, které jsem strávila omámená léky proti bolesti a chlazením tváře. Doporučuji pořídit si dva chladící gelové polštářky.
Po vyndání stehů jsem se objednala na otisky a opět čekala. 

Moje cesta za krásným úsměvem

Málokdo pochopí, jak moc může snížit sebevědomí vada na kráse, ať už to jsou odstáté uši, velký nos nebo křivé zuby. Každá, a někdy jen v legraci myšlená poznámka může způsobit nepříjemné trápení.
Moje problémy se zuby nechtěně způsobil tatínek, který na mne v kočárku nedohlédl tak, jak měl, já zrovna dostala chuť se poprvé postavit a moje snaha byla odměněna pádem na obrubník a pohmožděním horní čelisti.
A když mi začaly růst druhé zuby, zranění se projevilo tím, že mi pravá jednička začala růst jinak a jinde, než měla. Vypadalo to takhle:

(Jsem ta šťastná princezna hrdě ukazující svůj zub, btw. tenhle karneval byl jedna z nejlepších dětských akcí, na které si pamatuji:))



Tím začalo kolečko doktorů, trhání posledních mléčných zubů, operace horního rtu a odstranění uzdičky, kvůli tomu mi při smíchu leze dáseň.
Chodila jsem na ortodencii k jedné skvělé starší paní zubařce, sundávací rovnátka jsem nosila poctivě, ale ... paní doktora bohužel zemřela a práci po ní přebrala další, která mi ve 14 letech řekla, že rovnátka už nosit nemusím (do dnešní doby to nechápu, jelikož jsem zuby měla stále křivé, ale o tom později) a tím léčba na delší dobu skončila.
Je pravdou, že jsem celou dobu věděla, že jsou moje zuby křivé, špatně se mi kousalo na pravé straně, ale pořád jsem návštěvu jiné doktorky odkládala. Nakonec jsem se až ve 22 letech rozhodla vše změnit, zuby srovnat, mít krásný úsměv, smát se bez obav, bez studu a naplno. Protože jsem pročetla mnoho diskuzí o tom, jestli nošení fixních rovnátek bolí, jak bolestivé je nasazení separačních gumiček a jak nákladné rovnátka jsou, rozhodla jsem se psát si takový "zubní deníček", přikládat fotky, psát svoje zkušenosti a trochu si tak ulehčit čekání na nový úsměv.