Moje problémy se zuby nechtěně způsobil tatínek, který na mne v kočárku nedohlédl tak, jak měl, já zrovna dostala chuť se poprvé postavit a moje snaha byla odměněna pádem na obrubník a pohmožděním horní čelisti.
A když mi začaly růst druhé zuby, zranění se projevilo tím, že mi pravá jednička začala růst jinak a jinde, než měla. Vypadalo to takhle:
(Jsem ta šťastná princezna hrdě ukazující svůj zub, btw. tenhle karneval byl jedna z nejlepších dětských akcí, na které si pamatuji:))
Tím začalo kolečko doktorů, trhání posledních mléčných zubů, operace horního rtu a odstranění uzdičky, kvůli tomu mi při smíchu leze dáseň.
Chodila jsem na ortodencii k jedné skvělé starší paní zubařce, sundávací rovnátka jsem nosila poctivě, ale ... paní doktora bohužel zemřela a práci po ní přebrala další, která mi ve 14 letech řekla, že rovnátka už nosit nemusím (do dnešní doby to nechápu, jelikož jsem zuby měla stále křivé, ale o tom později) a tím léčba na delší dobu skončila.
Je pravdou, že jsem celou dobu věděla, že jsou moje zuby křivé, špatně se mi kousalo na pravé straně, ale pořád jsem návštěvu jiné doktorky odkládala. Nakonec jsem se až ve 22 letech rozhodla vše změnit, zuby srovnat, mít krásný úsměv, smát se bez obav, bez studu a naplno. Protože jsem pročetla mnoho diskuzí o tom, jestli nošení fixních rovnátek bolí, jak bolestivé je nasazení separačních gumiček a jak nákladné rovnátka jsou, rozhodla jsem se psát si takový "zubní deníček", přikládat fotky, psát svoje zkušenosti a trochu si tak ulehčit čekání na nový úsměv.
Žádné komentáře:
Okomentovat